Obraz v bytě a jiná nebezpečí z bydlení (postup)

Asi tak před rokem jsem náhodou narazil na způsob, jak lze s pomocí počítače (a bez zavrtání jediné hmoždinky do stěny) velmi přesvědčivě vyzkoušet, který obraz ze všech, co jsou momentálně po světě k mání, by se vám na stěnu hodil úplně nejlíp. Přišlo mi to zábavné a strávil jsem tímto virtuálně imaginárním proměňováním našeho interiéru hodně času. Nakonec mě to přivedlo až k myšlence, že bych mohl vlastně tuto metodu, kterou zde používám a která pěkně funguje, doporučit ostatním zájemcům o změny na tomto poli. A mohl bych taky popsat, co se od ní (metody) čekat a co nečekat, a dokonce i příležitostně dávat neblbé rady.

Metoda je volně dostupná, v té či oné podobě ji určitě už použilo hodně lidí, ale jistě stále ještě existují i lidé, kteří by si rádi nějaký skvělý obraz do bytu chtěli pověsit, a zatím nevědí, jak na to. S pomocí této metody mohou překonat většinu překážek a úskalí a dosáhnout kýženého cíle.

Jak tedy posupovat, chcete-li si nějaký ten ideální obraz najít a pak ho pověsit někam, odkud bude zářit a projasňovat vaše dny?

Co jsem použil já

1. Běžný notebook, vybavený Windows 11, s programem Malování 3D.,
2. fotoaparát s polo-širokoúhlým objektivem (asi by se dal použít i mobil),
3. od firmy Zoner zapůjčený program na úpravy fotografií z interiéru (narovnání vertikál),
4. dále bezplatný program na úpravu fotek Irfan view.
5. Měl jsem i tablet na kreslení ( ten však nutný není),
6. dále různé zařízení bytu, přehozy, polštářky, aby bylo možno měnit scénu.
7. Obrazy, které jsem “promítal” na stěnu našeho obýváku, jsem zčásti namaloval já sám, někdy fyzicky, někdy jen v počítači, dále jsem použil i různé reprodukce v našem vlastnictví, plakáty, a zčásti taky obrázky, vyhledané na internetu.

Akce

1.krok (můj) byl jednoduchý: spočíval v myšlence, že “s tímhle by se snad dalo něco udělat” (myšleno s obývákem a jeho štábní nekulturou. Vzal jsem foťáček a nemilosrdně jsem si vyfotil, jak to tam přesně v tu chvíli bylo.

2. krok: sundal jsem obraz, který jsme měli toho dne zrovna zavěšený, a vyfotil jsem pokoj s holou stěnou. Fotek jsem si udělal vícero, s kobercem, bez koberce, s přehozem, s jiným přehozem, s kytkou, bez kytky. Na fotku jsem použil co nejširší objektiv, abych v záběru měl stěnu nejen do stran, ale i maximum do výšky.

 3. krok. Ten spočívá ve vyhledání hezkého (nebo hodnotného, nebo laciného – podle toho, co chcete) obrazu. Já osobně jsem už nic moc nehledal, měl jsem naskladněno dost. Ale potenciální kupec půjde například do kamenné galerie nebo prodejny reprodukcí, kde si může buď sám obrazy fotit, anebo pak z domova stáhnout v podobě fotky do počítače. Může (ten kupec) hledat rovnou na internetu, obrazů a dekorací jsou tam mraky. Tímto způsobem si dotyčný udělá určitý předvýběr a má třeba 10 nebo třeba 50 obrazů. které se mu líbí nebo mu připadá, že by se mohly hodit.

4. krok. Toto je moment, kdy začínáme zkoušet, co se hodí a co ne. Jdeme do počítače, konkrétně do programu Malování 3D. Tam si jako první obrázek otevřeme onu fotografii obýváku nebo jiné místnosti, kde má obraz viset (volba procházet soubory). Fotka je zatím stále bez obrazu.

5. krok. Na obrazovce počítače mám fotku místnosti, zadám pokyn “vybrat” (tlačítkem vlevo) a na fotografii si kliknu do místa, kde bych asi tak chtěl obraz “pověsit”. Program mi vyznačí na fotce místo, kam se má obraz přenést.

6.krok: Vlevo nahoře najdu a použiju tlačítko “vložit“. Dál už jen zvolím to správné foto, resp. obrázek k “pověšení” (opět procházet soubory) a stisknu enter. Obraz se mi ocitá na předem zvoleném místě “na zdi”, já ho několika tahy za patřičné body mohu upravit a případně popotáhnout na správné místo a je hotovo. Vidím jeden z obrazů, které se mi líbí, jak by vypadal, zavěšený na stěně.

7. krok. Pokud se mi vyzkoušená varianta líbila, hezky si ji uložím do nějaké šikovné složky a zkouším postupně další a další obrázky uváděným způsobem. Měním obrázky, předvybrané k zavěšení, a když chci, můžu i měnit jejich předpokládané okolí, třeba tak, že dotyčný obraz vkopíruji do jiné fotky, třeba s jinými polštářky nebo s jiným přehozem na gauči. Předvybraný obraz mohu také “opatřit různými rámy”, jde to provést v různých programech, já na to použil program Irfanview.

8– 99.krok. Pokud jste došli až sem, jste bezpochyby na dobré cestě ke skvělému výsledku, ale ještě pár úskalí se po cestě vyskytne. Téměř zásadní je mít v pořádku měřítko tak, aby měl obrázek v počítači správnou velikost v poměru k skutečnému bytu. (Obraz, který na obrazovce počítače vypadal skvěle (ale byl zobrazen ve špatném měřítku) může v praxi, bude-li například velikostně poloviční, vypadat poloviční i vzhledem.

Zkrátka a dobře, pohled na obrazovku vám neodhalí všechno úplně přesně stejně tak, jako kdybyste si daný obraz půjčili a po několik dnů na něj hleděli a zkoumali. To by bylo zjevně ještě účinnější než počítačová simulace, není to nemožné (některé galerie takovou službu poskytují) ale těžko proveditelné. A on počítač udělá taky hodně práce a s výběrem pomůže.

Asi by bylo taky dobré zvážit, jestli hodláte v bytě dělat nějaké větší změny. Nehodláte například kvartýr nově vymalovat? Přecházíte-li z  bleděmodré na žlutou nebo z růžové na zelenou, tak to mění skoro vše, pokud jde o to, jak obraz do bytu zapadne a bylo by dobré tu zamýšlenou barvu stěn dostat do některé té zkušební fotky.  Určitě to jde!

Postscriptum

K otázce, proč zde k různým demonstracím používám často vlastní obrazy. Částečně protože tu o obrazech mluvím v různých nelichotivých souvislostech,  obrazy kritizuju, také je zplošťuju, zmenšuju, zvětšuju, dávám jim jiné rámy, dokonce měním jejich barevnost (!) atd. Bylo mi jasné, že by to mohlo být někomu (autorovi) nepříjemné, navíc mě, jak už jsem tu říkal, vždycky zajímalo, jak ty moje obrazy budou působit na stěně v tom či onom pokoji a co bych měl udělat pro to, aby působily líp. Tak to tady takhle veřejně zkoumám.