Obraz v bytě a jiná nebezpečí z bydlení (1) ________________________________________________________________________________
My co tady žijeme, už jsme si na to zvykli. Trpíme, jak říkají odborníci, provozní slepotou. Nevidíme to, co vidí člověk, který k nám přišel poprvé na návštěvu. A myslíme si, že to, jak to máme doma zařízené, je tak nějak přiměřené našim aspiracím, možnostem, chuti a době.
Jenže skutečnost může být horší. Možná že to, co my přehlížíme jako nějaké náhodné, neškodné nebo až neviditelné pižky na kráse, bystrý návštěvník hodnotí kriticky: „ Asi si tihle Papouškovi říkají, že to tady mají zařízeno s tak zvanou nedbalou eleganci, ale mně to připadá spíš jako nedbalá změťovka bez ladu a skladu…“.
Bohužel, taky mám pocit, že by se tu dalo hodně zlepšit. Ale nelekněte se. Já určitě nemám v úmyslu provést v dohledné době nějakou zběsilou rekonstrukci, při které se bourají zdi a nakupuje kompletně nový nábytek (a pak to tady slavnostně popsat). Spíš bych zkusil to tady tak trochu a nenásilně osvěžit, propěknit a pokrášlit. A to všechno bych nejdřív zkusil provést spíše virtuálně, neboli v počítači.
On to totiž počítač, jak známo, umožňuje. S jeho pomocí lze zkoušet nanečisto různé i docela významné změny v bytě, aniž by se vzalo do ruky nějaké to bourací kladivo. Mimo jiné dobře lze zkoušet, co si pověsit nad ten příslovečný gauč a co třeba nad stůl. A co udělat pro to, aby to celé dohromady nějak dávalo lepší šmrnc a takovou tu správnou neodolatelnost. Aby ten byt byl jaksi neokázalý, nenabubřelý, a nenafoukaný, a současně aby pokud možno nebyl ani rezignovaný, otupělý a zanedbaný.
(Trošku zanedbaný samozřejmě být může!)
Takže takhle reálně bydlíme: nic jsem nepřikrášlil. Nevím, jestli to taky vidíte, ale já když teď na to koukám, moc se mi to nelíbí. Na druhou stranu si nejsem vůbec jist, jestli vím přesně, co a proč se mi na tom našem obýváku vlastně nelíbí. Ale věřím, že toto všechno se časem zjistí, až se začne a bude experimentovat s pomocí počítačové simulace, zkrátka že ten počítač nám pomůže pochopit, co tam v tom obýváku chceme a co nechceme.
Tak tedy. Nejprve zkusím toto místečko trochu poklidit, zjednodušit a polidštit s pomocí těch nejjednodušších kroků. Jestlipak to bude znát??
.
Je to znát. Na stole přibyla kytka, koberec jako by někdo vyluxoval (kdo asi?) Fotka je světlejší a světlo jde jakoby víc zepředu a ne z boku. Obraz sice stále visí reálně na zdi, ale má výhodu daleko lepšího nasvícení. Rovněž vidíme, že na fotce jsou „narovnány“ vertikální linie, které se na předchozích fotkách kácejí. Neboli následoval jsem příkladu fotografů architektury, kteří to takhle dělají, když chtějí aby se obraz co nejvíc blížil pohledu v realitě. .
Všechno klape. A je to docela zábava. Tak snad si ještě zkusím vyměnit ten obraz za nějaký jiný???????!
Tož tato změna už je docela síla.!
Ale možná největší překvapení pro mě je, že i když jsem do fotomontáže vložil náhodný obrázek, zdá se mi, že po výměně ten celek vlastně nevypadá o moc hůř, ale ani líp. Je ještě trochu divočejší, než byl, ale jinak je to tak nějak „pořád stejný“. Je to takové rozhárané a netvoří to dohromady žádný celek.
Tentokrát jsem do fotky bytu vložil obrázek, bleskově načrtnutý v počítači. Ten má zřejmě nastaven vyšší jas, než obraz, nafocený v přirozeném světle, takže nyní nám obraz ze stěny jakoby svítil a strhává na sebe pozornost. A to, že ve prospěch změny jdou barvy, okrová a modrá, které se objevují nejen na obraze, ale i v prostředí na polštářcích, už moc kladných bodů nenažene.
Takže co? Skoro bych se odvážil říct, že něco podobného se může někomu, kdo má rád hodně, hodně živo a hodně barevně veselo, líbit. To já teda nejsem a kdybych já se zařizoval v bytě sám pro sebe, asi bych zkusil to prostředí spíš zjednodušit a zelegantnit. Neboli zamířil bych spíš do těch severských minimalistických vod a také bych nakouknul do japonského wabi-sabi nebo japandi living (ale opatrně, aby se to ono zase nepřehnalo!)