Obraz v bytě a jiná nebezpečí z bydlení (1) ________________________________________________________________________________

My co tady žijeme, už jsme si na to zvykli. Trpíme, jak říkají odborníci, provozní slepotou. Nevidíme to, co vidí člověk, který k nám přišel poprvé na návštěvu. A myslíme si, že to, jak to máme doma zařízené, je tak nějak přiměřené našim aspiracím, možnostem, chuti a době.

Jenže skutečnost může být horší. Možná že to, co my přehlížíme jako nějaké náhodné, neškodné nebo až neviditelné pižky na kráse,  bystrý návštěvník hodnotí  kriticky: „ Asi si tihle Papouškovi říkají, že to tady mají zařízeno s tak zvanou  nedbalou eleganci, ale mně to připadá spíš jako  nedbalá  změťovka bez ladu a skladu…“.

Bohužel, taky mám pocit, že by se tu dalo hodně zlepšit.  Ale nelekněte se. Já určitě nemám v úmyslu provést  v dohledné době nějakou zběsilou rekonstrukci, při které se bourají zdi a nakupuje kompletně nový nábytek (a pak to tady slavnostně popsat).  Spíš bych  zkusil  to tady tak trochu  a nenásilně osvěžit,  propěknit a  pokrášlit.  A  to všechno bych  nejdřív  zkusil provést spíše  virtuálně, neboli v počítači.  

On to totiž počítač,  jak známo, umožňuje. S jeho pomocí lze zkoušet nanečisto různé  i docela významné  změny v bytě, aniž by se vzalo do ruky nějaké to bourací kladivo. Mimo jiné dobře lze   zkoušet, co   si pověsit nad ten příslovečný gauč a co třeba nad stůl. A co udělat pro to, aby to celé dohromady nějak dávalo lepší šmrnc a takovou tu správnou neodolatelnost. Aby ten byt byl jaksi  neokázalý, nenabubřelý, a nenafoukaný,  a  současně aby pokud možno nebyl ani rezignovaný, otupělý a zanedbaný.

(Trošku zanedbaný samozřejmě být může!)

Takže takhle reálně bydlíme: nic jsem nepřikrášlil.  Nevím, jestli to taky vidíte, ale já když teď na to koukám, moc se mi to nelíbí.  Na druhou stranu si  nejsem   vůbec jist, jestli vím přesně, co a proč se mi na tom našem obýváku  vlastně nelíbí.  Ale věřím, že toto všechno se časem zjistí, až se  začne a bude  experimentovat s pomocí počítačové simulace, zkrátka že ten počítač nám pomůže pochopit, co tam  v tom obýváku chceme a co nechceme.

Tak tedy. Nejprve zkusím toto místečko  trochu poklidit, zjednodušit a polidštit s pomocí těch nejjednodušších kroků.  Jestlipak to bude znát??

.

Je to znát.  Na stole přibyla kytka, koberec jako by někdo vyluxoval (kdo asi?) Fotka je světlejší a světlo jde jakoby víc zepředu a ne z boku. Obraz sice stále visí reálně na zdi, ale má výhodu daleko lepšího nasvícení. Rovněž  vidíme,  že na fotce jsou „narovnány“ vertikální linie, které se na předchozích fotkách kácejí. Neboli následoval jsem příkladu fotografů architektury, kteří to takhle dělají, když chtějí aby se obraz co nejvíc blížil  pohledu v realitě. .

Všechno klape. A je to  docela zábava.  Tak  snad  si ještě zkusím  vyměnit ten obraz za  nějaký jiný???????!

Tož tato změna  už  je docela síla.!  

Ale možná největší překvapení pro mě je, že i když jsem do fotomontáže  vložil náhodný obrázek,  zdá se mi,  že  po výměně ten celek  vlastně nevypadá o moc hůř, ale ani líp.  Je ještě trochu divočejší, než byl, ale jinak je to tak nějak  „pořád stejný“. Je to takové rozhárané a netvoří to dohromady žádný celek. 

Tentokrát  jsem do fotky bytu vložil   obrázek,  bleskově načrtnutý  v počítači.  Ten má zřejmě nastaven vyšší  jas,  než obraz, nafocený v přirozeném světle, takže nyní nám  obraz  ze stěny jakoby svítil a strhává na sebe pozornost.   A to, že ve  prospěch  změny jdou barvy, okrová  a modrá, které se objevují nejen na obraze, ale i v prostředí na polštářcích, už moc kladných bodů nenažene.

Takže co? Skoro bych se odvážil říct, že něco podobného se může  někomu, kdo má rád hodně, hodně živo a hodně barevně veselo, líbit. To já teda nejsem a kdybych já se zařizoval v bytě sám pro sebe,  asi bych  zkusil to prostředí   spíš zjednodušit a zelegantnit.  Neboli zamířil bych spíš do těch severských minimalistických vod a také bych nakouknul  do japonského  wabi-sabi  nebo japandi living (ale opatrně, aby se to ono zase nepřehnalo!)