Obraz v bytě a jiná nebezpečí z bydlení (7)

____________________________________________________________________________

Řeknu po pravdě. že pokud to jde, hodně pravidel z různých oblastí s radostí  nedodržuju. (Například v oblasti ponožek a sandálů.)  V oblasti  vytváření, rámování a  zavěšování  obrazů  v bytě  je mnoho různých pravidel, některá jsou asi dost zbytečná, ale jiná zase  se hodí  respektovat, nebo aspoň je vzít na vědomí.

Pokud jde o ten gaučák, který tady prvosledově pitváme, máme k dispozici pravidla, která říkají, jak má být velký, ale taky pravidla, kupodivu dosti probíraná, o tom, kde přesně má a nemá takový obraz viset. Konkrétně jak vysoko nad gaučem a v jaké výši pod stropem. Na první pohled  zdá se, že toto  je takový  ten už příliš detailní “problém”, vymyšlený  jen proto, aby někdo mohl dělat chytrýho (machrovat). Na druhou stranu, když vidíte na návštěvě (nebo doma) ty zjevně bezradně nebo lajdácky pověšené obrazy, říkáte si, že by možná někdy bylo lepší dodržovat než nedodržovat, že je asi dost dobré  myslet  včas na to, kam který obraz přijde, a pak taky pro něj najít to nejlepší místo. V dobrém místě  obraz vyzní a  zapůsobí. Ve špatném místě může skomírat.  Můžu si pověsit obraz na nečekané místo, ale nesmí z toho být cítit, že ve skutečnosti “on tam už byl zaraženej hřebík, tak jsem to tam pověsil”.

Když už se tedy někomu podaří mít skvělý obraz a nešikovným zavěšením ho zazdít, respektive nenechat ho zaskvět se v plné kráse, mnohdy to bývá tím, že  obraz pověsí moc nízko nebo moc vysoko.

Moc nízko visící obraz může překážet na gauči sedícím osobám, mohou se hlavou dotýkat spodního okraje, mohou obraz svými vlasy špinit a mohou ho, například když v televizi padne gól, anebo když se děti rozblázní, i shodit.

Vypadá to takhle na fotce  dost dobře, ale protože zadní opěradlo je nízké, může být  (asi je)  i obraz až příliš  nízko nad hlavami, proto já osobně bych to pravidlo  o správné výšce zformuloval pro jistotu  jako  “pověsit tak, aby rám  byl těsně nad hlavou nejvyššího člena rodiny”, a tento obraz na fotce bych pověsil určitě výš.

Ale ne zase moc vysoko. Protože  moc vysoko visící obraz je sice v bezpečí, ale zase  vyvolává různé nepříznivé pocity. Obraz se  odděluje od zbytku bytu jako puberťák od svojí málo cool rodiny. Když se pak po takovém pokoji rozhlížíte, máte pocit, že obraz je bezprizorný, jaksi nikam nepatří, naopak je odmítán a vymršťován někam k sousedům v bytě nad vámi. Místo útulnosti vzniká dojem rozháranosti,  nepropojenosti a syrové náhodnosti. Je to jako na okrasné zahradě: tam taky mají být keře a stromy nějak seskupeny, aby tvořily vždy určitý viditelný smysluplný celek, a aby nebyly nasázené hlava nehlava, jak to zahradníkovi zrovna vyšlo.

 

 

 

 

 

 

 

T