Kdy a jak s obrazem skončit

13.“Účetní andělé strážní na školení k novinkám z DPH“, tempera, 2014

S  obrazem můžete  skončit různě: třeba tím že ho necháte důkladně proschnout, opravíte poslední chybičky, zarámujete ho barevně se hodící lištou a dáte ho někam na výstavu, a když se najde kupec, už ho neuvidíte.  Nebo ho taky můžete vzít, odnést do kontejneru a nazdar. Ale já tady mluvím o tom „skončit“ s malováním v pravou chvíli, kdy to bude nejvíc ku prospěchu věci, ve chvíli, když je obraz tak akorát dopečený.

Já mám dost často problém, že ne a ne poznat, jak a kdy s obrazem skončit. Třeba se mi stává, že se mi takový můj rozpracovaný obraz celkem líbí, ale ne zase až tak moc, abych už skončil. Obraz je pořád tak nějak rozsochatý, nehotový, jsou tam nedorazy. Já se pak snažím ho dohotovit, jenže tím se vystavuju smrtelnému nebezpečí, protože v tom procesu domalovávání, místo abych obraz dokončoval, ho uhlazuju, a v podstatě ho tím uchňochňávám a vyprťuju. Jinak řečeno, původní svěžest a neotřelost (pokud tam někde byly) se vytrácejí a mizí. A to je špatně!

V takové situaci vidím dvě možnosti. Buď pracně najít tu správnou cestu k dokončení obrazu, a pak ho dokončit, aniž bych ho přitom zbavil veškerého kouzla, anebo ho prostě přestat malovat dřív, a nechat ho žít i s těmi nedodělky, což je asi přece jen lepší řešení, než ho (ten obraz) těmi předělávkami zbavit života.

Někdy se uchyluju k různým fintám.  Tak třeba se snažím  obraz oklamat, a tvářím se, že ještě nekončím, že vlevo dole a vpravo nahoře mám ještě hodně míst jen tak nahozených, naznačených, že se k nim budu muset určitě ještě vrátit a něco s nimi udělat. A pak najednou, když obraz nic nečeká, z ničeho nic skončím. Obraz sám – i kdyby třeba chtěl – nemůže nic dělat.  Takže zůstane, jak je.

V některých případech tento úskok pomáhá. Divák pak třeba může konstatovat, že na obraze jsou některá  místa docela pěkně povedená: například vlevo dole a vpravo nahoře je to takové bujaré a mladistvé….Jindy to nepomáhá a divák si posléze může shovívavě říci, že malíř asi chtěl něčeho dosáhnout, ale po cestě se mu to celé nějak zamlžilo a rozpadlo.

Ps: Obraz Účetní andělé strážní na školení k novinkám z DPH, jak se tak na něj dívám, má z hlediska klasického malířství mnoho chyb.  Mohl bych ho  předělávat asi až do smrti a kdoví, jak by to dopadlo.  Jenže ta jiskřička vtipu tam je i teď (věřím)  a myslím, že jsem neudělal špatně, když jsem ho vystavil tak, jak ho vidíte.