Obraz v bytě a jiná nebezpečí z bydlení (8)

Měl bych tady ještě jeden příspěvek k těm velikostem.

Konkrétně: pokusím se potvrdit si, zda (a nakolik) je možné obraz, který je trošku malý na to, aby důstojně obsadil místo na stěně jemu vymezené, nějak opticky popostrčit, aby vypadal větší nebo aspoň v pokoji netrčel svou malostí. Teoreticky by to jít mělo. Můžeme ho (ten obraz) docela snadno přímo fyzicky  zvětšit, a to s pomocí širšího nebo přímo širokého rámu, anebo můžeme využít variantu, v níž k rámu přidáme ještě i paspartu.

A to už by se mělo nějak projevit.

Začínám tím, že nad gauč „věším“ obrázek menší velikosti, který je zarámován  velmi útlým  rámečkem. Obrázek si visí nad gaučem a nevypadá nějak katastrofálně.  Ale někdo by mohl mít pocit, že by bylo dobré mít obrázek aspoň trochu větší a pokud by ten „někdo“ nechtěl obrázek vyměnit zcela, mohl  by navštívit rámařství a nechat si vyrobit širší rám.

Cosi by se tím změnilo – tedy pokud by nový rám byl stejně modrošedý jako ten starý. Rám je širší, obrázek zabere víc místa. Rám by mohl být ještě širší, třeba i patnáct čísel, dohromady na dvou stranách by to dalo třicet čísel navíc. Ale takový postup má i své nevýhody. Masivní rám je dražší, a také působí mohutně, takže v interiéru, kde je do stropu jen 260 cm nebo 240 cm, celek obraz+rám pak může působit až příliš humpolácky předimenzovaně, zejména, je-li i nábytek subtilnější.

Já jsem velký nadšenec pro používání paspart při rámování obrazů. Pasparta zdůrazní obraz, a pomůže ho (spolu s rámem) začlenit do interiéru.

Přijde mi směšné, když někdo řekne „Ale u olejomalby se to nedělá“! Já se rozhoduji podle smyslu, který vidím. Pasparty mj. mohou rozšířit obraz o nějakých těch patnáct centimetrů a možná i víc, a přitom nevypadají příliš těžce a tlustě, jako vypadají některé rámy. Využívá se to hlavně u grafik nebo akvarelů, ale proč ne u maleb akrylem nebo olejem? Máte-li paspartu, už nepotřebujete mohutný rám, naopak, použijete štíhlý lehký rám, který  se do dnešních prostorů dobře hodí. Navíc pasparta má výhodu, že se může barevně upravit jak potřebujeme, chceme-li vytvořit žádoucí spojovník  mezi obrazem a prostředím.

Na závěr jsem si opět trošku zadováděl s tím, že zkusím nastřelit paspartu s velikostí někde na pomezí „ještě přijatelná“ a „už moc velká“.  Tato zde se mi zdá jednoznačně „už moc velká“ (vždyť div že se nedotýká gauče!) a taky mi přijde, že jsem měl raději udělat klasický poměr, kde je nahoře pasparta užší, dole o něco širší. Navíc v tomto případě, musím říci, je ten obrázek kapličky na Vyskeři už spíš jaksi zaražený než paspartou zdůrazněný. (Takže takovou paspartu, jako je zde, nikomu nedoporučuju!) Vypadá to, že nám tady funguje jistý optický klam, který při nadměrném zvětšení pasparty/rámu začíná umenšovat vlastní obraz…

No a jaký je tedy ten konečný výsledek? Opaspartované obrazy (nebo ty s širokým rámem) sice zjevně (změřeno a spočítáno) zabírají víc místa na stěně, ale když se to přežene, ten výsledný celkový dojem může být nejednoznačný…  Zřejmě bude ten správný postup vyjádřen tím slavným „přiměřeně, přiměřeně„!

Chcete-li se přesunout na začátek série, cesta vede TUDY.