Český rozhlas věnoval celý týden (12.-17.6.) zvláštní pozornost problému dezinformací a konspiračních teorií. Bylo to určitě dobré rozhodnutí, protože dezinformace, misinformace, fámy i veřejné lži nám všem velmi škodí.
Sociologové, s nimiž ČRO na akci spolupracoval, jmenují některé (podle jejich mínění zřejmě charakteristické ) dezinformace. V různých souvislostech uvádějí pochybné nebo zcela falešné zprávy, báchorky, fámy a smyšlenky z posledních let. Většinou se týkají onemocnění Kovidem a údajné nebezpečnosti očkování proti němu, další ospravedlňují ruskou invazi na Ukrajinu, ještě další šíří přesvědčení o zdravotním nebezpečí, které mají údajně přinášet sítě G5 či tak zvané chemtrails. V souboru je taky fáma o tom, že princezna Diana zemřela nikoli po nehodě, ale byla zavražděna.
Mohli bychom říci, že výzkumníci pracovali s docela reprezentačním vzorkem důležitých, nás obklopujících a nás ohlupujících dezinformací. Z nějakého důvodu v tomto výběru však zcela chyběly dezinformace a konspirační teorie, týkající se obrovitého ekologického problému dneška: přehřívání planety Země a probíhající globální krize klimatu. Přitom právě v oblasti ochrany klimatu se s dezinformacemi už v devadesátých letech doslova roztrhl pytel, a situace dnes o mnoho lepší není. Vědci, kteří problematiku zkoumají, se shodují na tom, že jsou to právě tyto cílené dezinformace a změť všech možných dalších přidružených nepravd, které s úspěchem neustále brzdí nebo ochromují akce k ochraně klimatu.
Kde se berou protiklimatické dezinformace
Není těžké pochopit, proč právě tahle oblast je takovým semeništěm a hemžištěm dezinformací. Pokud platí, že klima je nutné chránit především omezováním emisí skleníkových plynů, pak ochrana klimatu v praxi mj. znamená, že mnozí velice až nehorázně bohatí lidé přijdou v průběhu zachraňování o obrovské výdělky, které doposud měli. Jsou to především lidé, finančně spojení s těžbou a využíváním fosilních paliv, stručně a výstižně se jim říká uhelně-ropná lobby. V osmdesátých letech 20.století, kdy se klimatologové a někteří politici začali vážně zabývat klimatickým problémem, a kdy se poprvé objevily požadavky na omezení emisí (a tedy i omezení těžby a spalování), byli lidé z amerického uhelného a ropného průmyslu postaveni před rozhodnutí, jestli počkat, co řeknou parlamenty, nebo se začít aktivně bránit. Rozhodli se, že budou za „své peníze“ bojovat. Ve hře bylo vícero organizací, včetně průmyslových svazů a těžařských asociací. K nim se přidaly konzervativně neoliberální think-tanky a média. Při hledání vhodné strategie byli najati odborníci z vlivových agentur, až dosud sloužící tabákovým firmám. Cíl byl jasný – zabránit státům a vládám, aby začaly s emisemi bojovat. Jako hlavní metoda byla zvoleno zpochybňování vědeckých závěrů všemi možnými způsoby – také šířením dezinformací a konspiračních teorií.
Jak se šíří zmatek a nejistota
Vzpomínám-li dobře, pak zhruba před deseti nebo patnácti lety zněl nejčastější tehdejší dezinformační klimatický narativ přibližně takto: „Chamtivé a zlovolné vlády se spojily s úplatnými vědci-klimatology, a tvrdí, že existuje jakési globální oteplování. Ve skutečnosti se planeta vůbec neotepluje, jde o to, že vlády nás pod záminkou ochrany klimatu chtějí ovládnout, zotročit a ožebračit.“
Dnes, v roce 2023, po překročení několika dalších globálních teplotních rekordů, se už dost dobře nedá tvrdit, že se neotepluje, navíc se množí případy katastrof, které by bez narušení klimatu neproběhly a v průzkumech se zvětšuje skupina lidí, která klimatologům a jejich závěrům věří. Ale nemyslím, že by se v této oblasti už nedezinformovalo a už vůbec nemyslím, že by snad sama ochrana klimatu byla tak neotřesitelnou prioritou vlád a voličů, že by se už mohla bez obav vystavit všemožným útokům, že by se nemusela před dezinformacemi bránit.
Abyste rozuměli: netvrdím, že je úplně jedno, jestli někteří lidé věří nebo nevěří tomu, že princezna byla zavražděna. Tvrdím jen, že úspěšné dezinformace, týkající se zcela zásadního problému přehřívání planety, mohou mít rozhodně mnohonásobně těžší následky pro celé lidstvo, a proto mi přijde jako chyba, že je ČRO jaksi vynechal.
Společnost nedůvěry a společnost přemrštěné důvěry
Když už o tom píšu, přidám ještě jednu související poznámku. Ve zmíněném rozhlasovém seriálu se často objevuje názor, že nejvhodnější podhoubí pro vznik a šíření dezinformací vzniká, když lidé nedůvěřují institucím svého státu. Společnost nedůvěry, opakuje se slogan a popisuje situaci, kdy máme instituce (komunikující nesprávně/nevhodně/ nepřesvědčivě), kterým pak lidé příliš nevěří, a snadněji naletí či uvěří možným dezinformátorům. Je to dobrý popis pro situaci v době kovidové, kdy úředníci a vládní mluvčí zdravotnictví byli vesměs velmi málo přesvědčiví, i když mluvili více méně pravdu. V případě počínající klimatické krize to ale bylo dosti jinak. Tehdy, v době, kdy lidstvo mělo začít vehementně pracovat na záchraně klimatu, a kdy tedy bylo třeba dodat lidem maximum rozumu a maximum pravdy, (nejspíš v letech 1990-2010 ), instituce našeho státu pravdivě a rozumně neinformovaly. Dokonce jsme měli v úřadě prezidenta republiky (ano, instituce státu par excellence), který vehementně sám škodlivé dezinformace šířil!!!
Seriál ČRO, kterým jsem tady začal, jakoby směřoval k doporučení vládě: mluvte tak, aby vám lidi věřili, budou-li věřit, nebudou se šířit konspirace a dezinformace. Ale případ českého prezidenta – klimatického dezinformátora mě vede k trochu jinému závěru: občan a volič by měl přemýšlet a dávat si pozor na manipulátory a dezinformátory všeho druhu. Nevěřit slepě. Lež může přijít i z velmi nečekaných míst, nejen z Kremlu.
Tak či tak, doufám, že je i tady vidět, jak asi by se dalo posléze vytvořit takové větší a vytříbenější hejno, v němž by jednotlivé obrázky vzájemně spolu korespondovaly a dohromady by tvořily společně něco onačejšího, než když jsou spíše vizuálně osamocené a k sobě nepasují. Samozřejmě v hejnu se dá přehazovat pořadí, některé obrázky se mohou pověsit i třeba hlavou dolů a podobně. Můžeme věšet do řady horizontálně nebo i vertikálně, do čtverce, anebo, odborně řečeno, můžeme věšet i tak nějak cikcak.
On:„Teda, musím říct, že mně se ten obraz osobně docela líbí, Jirko, ale na druhou stranu, říkám si, jestli někdo, třeba nějaký kritik, by nemohl říct, že to je trochu moc tak jako .. moc hezký. Až jakoby… kýčovitý, no… Nemyslíš? Konkrétně třeba ty hvězdy na tom nebi? Není to trochu moc?“
