Obraz v bytě a jiná nebezpečí z bydlení  (3)

____________________________________________________________________________

Tak co tedy s tím nesnášenlivým kobercem?? Nechceme ho vzít a vyhodit,   chceme hledat možné varianty, tudíž brutální řešení se nám nelíbí a uděláme něco jiného. Zkrátka a dobře, pokusíme se vyzkoumat, co by se asi tak stalo, kdybychom tomu koberci ustoupili, a  zařídili  to všechno podle něj… (Přizpůsobovat obraz koberci je za normální situace bezpochyby  velmi  praštěné a možná i zločinné, to asi chápeme všichni,  ale jako vědecký experiment to snad lze  omluvit…?)

Moje dlouhodobé přesvědčení říká, že  jestli mám něco s něčím v bytě spojit, spojím to přes  určitou tvarovou nebo stylovou příbuznost, ale hlavně a především přes barvu. Konkrétně tedy, že vezmu  některou barvu, (jednu nebo i více), a tuto barvu, nalezenou v našem případě na koberci,  vrazím rovněž na závěsný obraz nebo polštář, nebo židli, prostě kamkoli to jde. Vytvořím určitou barevnou “síť”, která pak ten příbytek propojuje. Vnímavý návštěvník  (a i vnímavý obyvatel)  samozřejmě  ocení,  když  pokoj působí barevnou propojeností či rytmičností  a je mu to vesměs příjemné a možná mu to přímo i lahodí. 

V  našem případě soudím,  že se  musíme napojit na tu nejagresivnější a nejviditelnější barvu koberce, která má největší tendenci dominovat celému pokoji.  To  je ta  tmavě červená,  resp. rudá, resp. až   purpurová. A ostatní prvky (například polštářky) nesmějí barevně házet nikam žádné vidle, respektive musejí ustoupit do pozadí.

Nu? Tohle nevypadá úplně tragicky. Ba naopak, připadá mi, že tu nastal krok správným směrem, jak by řekl politik. Obraz od Francise Bacona má na pozadí docela dobrou barvu, i když tedy až moc růžovou. Osvědčil se také tah s polštářky. Tyto neutrálnější teď ničemu nepřekáží.  A ta  trojdílnost, kterou vidíme na obraze,   docela tomu celkovému výzoru svědčí.  Dost to k sobě pasuje, a  asi by se dalo uvažovat, že by tuto kombinaci někdo v klidu a míru akceptoval, kdyby tento  skvělý malíř nenamaloval i tady  (dělal to pořád) dosti znepokojivé dílo. 

Teď  ale  pokračujme!  Nebylo by od věci přesvědčit se, že by opakování barev fungovalo i  s jiným obrazem, a možná takovým, který by šel ještě dál co do barevné podobnosti.  Zkusím s dovolením, uklohnit řešení v podobě “abstraktního”  rychloobrázku,  na němž použiju  vícero  barev z koberce, krom rudé také okrovou a  špinavě bílou.

 

Jsem překvapen, a to mile. Neboť ani toto mi nepřijde úplně mimo. Zjevně ta tmavší, sytější červeň se propojuje ještě o trochu  víc než ta Baconova zčástirůžová . Dohromady to je opět dosti rozverné,  ale spíš bych řekl, že pokud toto je divočina, pak nikoli  ve smyslu nepořádek nebo nahodilost, jako spíš v tom smyslu  určité očekávané vlastnosti tohoto stylu, neboli, jak mu říkají, etno-stylu. který vychází z různých lidově-exotických motivů.  Styl a barva obrazu zdají se mi být  v souladu se stylem a barvami koberce. Snad se to takhle  “k sobě hodí”. Kdybych měl říci nějakou výhradu, tak bych asi řekl, že tam je až moc té žlutozelené a okrové ?

A to se dá hned ověřit! Tak  tedy zkusme to ještě jednou. s malým úkrokem od etno-abstrakce k jakési půlabstrakci, na přírodní motivy navazující…

No, nevím, jak vám, ale mně ani toto nepřipadá nějak naprosto nesnesitelné  nebo nepřijatelné! (Jsem  dnes  takový  “hodný strejda”, všechno chválím, ale zase co se když se tentokrát opravdu zadařilo?)

Tento obrázek, rovněž vytvořený ad hoc  v počítači, je opět zjevně světlejší a kontrastnější, ale hlavně je tak barevný, že se s tím starým kobercem-nerudou jakoby doplňuje, což jsme vlastně chtěli navodit. Opakování barev nezklamalo.  Rudá je tentokrát sice až moc do modra, to je možná chybka, ale  dobře přizvukují ty ostatní barvy na obraze: zelená a  okrová.  Koberec jakoby přestal být agresivní a docela začíná spolupracovat. Pomáhá fakt, že žádný polštářek se nevměšuje nebo nebojkotuje.

Vidím to tak, že  všechny ty tři sestavy mají na to utvořit nějaký smysluplný celek, v němž  části spolu živě korespondují.  (Tudíž  vyhodit koberec by mohlo být  opravdu unáhlené!)

A ještě něco: rudou barvu jako zásadní má dnes doma málokdo.  Takže ten, kdo by koberec nevyhodil, mohl by rozvíjet tuto originální barevnou kombinaci, a mohl by dosáhnout určité bytové výlučnosti.  

Ovšem, když se přeneseme z experimentu zpět do života, je tu zase ta otázka ujetého přizpůsobování pokoje koberci.  Co s tím ale  dělat v reálném světě?  Přece si nekoupíte obraz s   rudou barvou jen kvůli nějakému doplnění už existujícího zařízení pokoje? Nebo si ho snad někde objednáte?

Jak teda vlastně tak nějak gruntovně dobře přistoupit k tomu vztahu byt-obraz?