Obraz v bytě a jiná nebezpečí z bydlení (2)

________________________________________________________________________________

Posledně jsme zahájili experimentování a po krátkém procesu jsme dospěli do stavu, že náš zkoumaný koutek obýváku  byl už doopravdy jiný, než na začátku, ale změnil se spíš nečekaným směrem.   Divočina po několika přesunech neustoupila a už vůbec  nezmizela, akorát je trochu uklizenější..

Takže co se to stalo? V čem je asi tak zakopán pes? Zkusme ho vyčenichat.

Osobně (a dlouhodobě) mám pocit, že veškeré bytově estetické zádrhele a nedorazy v tomto našem obýváčku   se  odvíjejí od koberce. Ten je totiž  tak barevný a tak výrazný, že se prostě  nesnese s ničím jiným. Dalo by se říci, že chce hrát první  housle, ale takovým způsobem, že prakticky nepřipouští, že by ostatní mohli chtít zahrát aspoň pár tónů. On prostě hraje ty svoje středovýchodní rytmy a ostatní musí držet zobák – včetně obrazu. Což ovšem nechceme.

Ale napadá nás něco, co by se s tím ,dalo dělat?  Máme se ho (koberce) snad zbavit?

Vyzkoušet nanečisto se to dá snadno, a proto jsme konec konců tady.

A je to. Podle mého vidění je to samozřejmě znát.  Teď už nehraje první housle koberec, ale obraz, ovšem i nadále s tím, že nám jaksi víc září než zbytek obýváku. A mimochodem mám takový pocit, že na zemi cosi chybí! Anebo vůbec mám pocit, že nejen na zemi něco chybí, ale vůbec něco chybí, nějaký šmrnc. nějaký smysl a úplně nejvíc chybí, pracovně řečeno, propojení, pocit že to všechno, co vidíme, patří k sobě. Teď dominuje obraz, ale zdá se, že se nepropojuje s ničím sousedícím , a to je špatně.

Zkusím na zeď “pověsit” něco míň svítivého a méně výrazného

Tak copak nám to vzniklo tentokrát?  Vidím tam  další nesoulad: tentokrát mezi obrazem a polštářky. a obraz opět dostává na frak, nebo je nějak zatlačen do pozadí. A celek je nějak vyšinutý, Zdá se, že polštářky, zvláště ty pestré jsou docela  sebestředné, docela jakoby to odkoukaly od koberce.  V normálním bytě jsou polštářky doplňkem, zvyšujícím pocit pohody (což tyto zde nedělají) a  rozhodně jim nikdo neříkal, aby udávaly tón  celému obývacímu pokoji!!

Čím dál víc se mi zdá, že asi nestačí  zrušit jeden koberec.  Ale ono se to vlastně tušilo už dříve.  Že bude třeba hledat pozitivní propojení, hledat  ta sousedství, která budou nějak zajímavá a přitažlivá a hlavně: udělat z toho nějaký smysluplný celek.

Určitě bude dobré začít  průzkumem koberce a položil bych si tu zásadní otázku: Je ten nerudný koberec opravdu tak nepoužitelný do jakéhokoli obývacího koutu?