Obraz v bytě a jiná nebezpečí z bydlení (4)

______________________________________________________________________________

Svého času jsem jako redaktor dělával rozhovory s galeristy, neboli s lidmi, kteří se zabývají výtvarným uměním a to tak, že ho prodávají. Ptal jsem se jich například „A co si myslíte o lidech, kteří si chtějí koupit obraz do obývacího pokoje,  aby jim tam, pokud možno  i rozměrem i barevně, zapadl?“

„Proboha takhle ne“, zněla obvyklá odpověď. „Pokud chtějí mít v bytě umělecké dílo, a ne jen nějakou dekorativní mazanici, musí dát tomu dílu prostor a ne že ho budou přizpůsobovat kredenci. To je vandalství a hrubá pokleslost! “ Svou námitku „Takže to si budou muset nad gauč dát obraz, který se jim tam nehodí???“ jsem už obvykle nestačil vyjádřit a k celému problému se vracím až teď, po letech.

A ptám se: jak moc tedy má ten předmět, který si pověsím do obýváku, být  tím Uměním s velkým U?  Je to opravdu povinnost každého trochu kulturního člověka mít něco patřičně ověřeného a odborně orazítkovaného? Anebo si může dát do pokoje obraz podle svého gusta a volání srdce? Je dovoleno mít nad gaučem zavěšeno i něco méně uměleckého?

Pokud jde o mě, musím říci, že jsou umělecká díla, na který bych se radši nekoukal, zvláště takhle po ránu, když navíc z rádia jdou samé špatné zprávy.

Například  bych nechtěl mít na očích některé Goyovy obrazy. Takový Obraz Saturn  požírající své dítě  mě ničil už v dětství a silně mě znepokojuje i teď.(Vysvětlovat je asi zbytečné.) Mít toto umění  nad gaučem, asi bych potřeboval nějakou šikovnou  záclonku, abych se na obraz musel dívat  jen při vyklízení pavouků.

 

 

 

Současná doba přinesla mnoho podobných, těžko stravitelných až hrůzyplných obrazů. Třeba  anglický malíř Francis Bacon, ( který se nám tu náhodou už jednou objevil,) v tomto oboru rozhodně vynikal:  myslím, že nenamalovat nikdy nic uklidňujícího nebo pohodářského. 

Takže  snad  nemusím vysvětlovat, proč bych nechtěl mít doma ani Bacona, a to přestože jeho obrazy rozhodně nepovažuju za mazanice (podobně jako Goyovy), ba naopak.  

Stručně řečeno, rozjitřenej jsem až dost i bez obrazů.  Stačí mi dnešní doba. 

Snad ještě dodám, že kromě děsivých nebo odpor budících obrazů existují i obrazy, které,  ač velmi  slavné, jsou pro mě docela  nudné. Ty bych taky domů nechtěl.

Ale dál už toto téma  rozvíjet nebudu, je určitě  jasné, co jsem asi tak chtěl říci.

Obrazy zatříděné do škatulky “Nesporné umělecké skvosty”  se prostě vždy do bytu nehodí.