(Rozhovor s tím druhým pánem, který také žije v mé hlavě)

On:„Teda, musím říct, že mně se ten obraz osobně docela líbí, Jirko, ale na druhou stranu, říkám si, jestli někdo, třeba nějaký kritik, by nemohl říct, že to je trochu moc tak jako .. moc hezký. Až jakoby… kýčovitý, no… Nemyslíš?  Konkrétně třeba ty hvězdy na tom nebi? Není to trochu moc?“

Já:„Eeee? No jo, možná jo. Takže…dám je pryč!“

On: “ No vidíš, je to hned jiný!  Krok správným směrem. Ale… co ty stromy? Já osobně  mám  stromy taky rád. nemysli.  Ale bohužel ty  stromy jsou na dnešní dobu až příliš krásný. A ještě k tomu jsou tak užitečný. A ekologický. Nikdy neudělaj nic špatnýho… Prostě jsou takový moc……….“

Já: „.. moc čítankový, ne?  Nemají žádný zápory, žejo. No tak…snad já je prostě upicnu! A holt tam nebudou.“

On:“ Jo, to by šlo. Je to takový syrovější, že. A o to víc si můžeme říct,  co se to na obrázku vlastně děje. Nějaká komunikace, dědouš se snaží hovořit s ptákem. Čápem? No… Není to ono nakonec takový dojemný? Hele, pojďme to zkusit bez toho ptáka, co myslíš?“

Já: „To jsem tedy zvědav, co z toho nakonec vyleze!“

On: „Neříkám to rád, ale podle mě vylejzá, že ten dědouš už je tam nějak marnej. Možná náměsíčník nebo tak něco??? Nevím, ale připadá mi, že tohle by nikdo nepochopil!“

Já: „Takže zrušit?“

On:“Jinou cestu už nevidím!“

Já:“Tak tohle už fakt kýč není. Ale je to docela divný, ne?“

On:“No jistě, ta pravá skála je tam trochu nadbytečná….“

(….)