Obraz v bytě a jiná nebezpečí z bydlení (13 )

Milí čtenáři, bylo tu řečeno, že obraz zvaný gaučák neboli ústřední výtvarné dílo vašeho bytu nemusí být vždy jeden sólista. Může to být také obrazová skupinka, ale taky to může být docela dobře dvojice obrazů. Taková dvojice obrazů přibližně čtvercového tvaru zapadne do toho našeho promrskávaného prostoru jak poklička na hrnec. Docela šikovnou výhodou je i fakt, že obrazy mohou se věšet s různou mezerou a dají se pravo-levě přehodit např. podle barev v interiéru atd. Skoro všechno, zdá se, je tu na dobré cestě..

Tak to radši přezkoumejme.

Ano, tady máme docela dobré (sebechvála nepáchne, že ne?) základní nastavení pro obrazový tandem. Vidím tam určitě snahu o tu žádoucí spřízněnost obrazů – konkrétně v těch dvou stejných paspartách, ale i v rámečcích a tématice. Je tam jasné, že autor dvojici vytvořil cíleně, a snad se dá říci, že také ten, kdo obrazy vybral a pověsil, je úmyslně pověsil pospolu, takže určitě nejde říct, že to je každej pes jiná ves. Obrazy sice nemusí viset ve dvojici, ale pokud ano, tak dávají na vědomí, že toto „bylo vybráno“, že to není nějaká náhoda, která za tím stojí. Dvojce působí harmonicky, určitě to není žádný úlet. Ale jako vždy v takových případech, můžeme se spravedlivě tázat, jestli pro některé jiné majitele či uživatele by tato dvojice nebyla až příliš statická a klidná.

Takže to trochu zneklidníme.

Ano, a jaký je výsledek? Aspoň pokud jde o mě a můj pocit – moc se mi to nelíbí! Chápu (a beru ) snahu ty abstraktní krajiny trochu osvěžit a rozpohybovat těmi ještěrkami, ale připadá mi, že ty dva zdejší obrázky spojuje jenom asi to, že jde o přírodu. Nejsou v harmonii, ale ani v nějakém podnětném kontrastu. Barevně je to takové jaksi skřípavě falešné, přičemž nejvíc mi dává zabrat ta nafialověle narůžovělá. Rozměrově by to k sobě šlo, ale ty dvě pasparty, to už je problém, protože ta jedna pasparta vlastně ani není pasparta, navíc je dělená jakoby do dlaždic, a ani tvarem se nepodobá té skutečné paspartě. Možná samostatně by oba obrazy obstály, ale ve dvojici pro mě ne. A pokusit se vylepšit to nějakou dodatečnou změnou, (třeba polštářkem) ? Když myslíte….

Tahle varianta mi přijde jaksi stravitelnější a navíc docela zajímavá tím, že jeden obrázek je na šířku a druhý na výšku. Zdá se, že barevně ty dva obrázky k sobě celkem pasují. Něco tu však neklape. Především se mi nezdá, že obrázky jsou umístěny s patřičným citem, a to i když chápu, že celkové vyznění má být spíše překvapivé a netradiční. Bohužel hlavně ten vlevo je zase moc nízko! Ano, vidím, proč to tak asi je: abychom se horním okrajem nedostali nad vrchní díly hnědé jarmárky. Ale takhle by sedícímu obyvateli vyšší postavy obrazy asi dost zavadzely.

Úspěch nezajištěn

Suma sumárum, dvojička obrazů nabízí proti jednomu „gaučáku“ možností řekněme širší. Dva obrázky nemusí viset v tom jediném správném bodě, a s ohledem na šíři rámečků a šíři mezery mohou dělat výrazně odlehčenější dojem než jeden obraz. Ale že by tyto výhody nějak zaručovaly úspěch, to nezaručují.

Podle mého úsudku je úkol vytvořit dvojici obrazů, aby to byla radost pohledět, snadnější, než vytvořit skupinu obrázků osmi nebo desíti. Ale ani tady to nejde samo sebou. Osobně se domnívám, že by se v takových případech mělo zkoušet. Hledat, třeba s pomocí počítače, co by se k sobě hodilo. Někdy se stane, že výbornou dvojici vytvoří obrazy, které se podle konvenčního vkusu k sobě nehodí. Prostě stane se, že jakoby v té dvojici přeskočila jakási tak řečená jiskra (jako se to stává mezi lidmi), a ta dvojice se ocitne v určitém zápase, ale ne v ničivé řeži, jako spíše v inspirativní pranici.

( Mimochodem, přijde mi, že tento „kontrastní“ přístup je dnes místy až příliš oblíbený, a poměrně často se dnes vedle sebe umisťují obrazy, které se k sobě vůbec nehodí – zřejmě v naději, že se k sobě nehodí až tak moc, že se až k sobě hodí. Ale ono automaticky se to tak nezadaří.)