A s tou jednoduchostí tedy jak?

Takže: můj názor je ANO, obraz v bytě má být jednoduchý, má-li působit dekorativně. Dílo, které má viset na stěně a zářit, by nemělo být zaneseno a zadušeno titěrnými detaily.(Fuj!) A dokonce, odvážil bych se říct, že dobrý obraz v bytě by měl mít v sobě i sílu, dokonce případně i něco jako hrubou neotesanost. Nedávno jsem někde četl vznešenější pojem „prostá monumentalita“. Sice tohle říkat o nějakém obrázku v bytě je až trochu srandovní, ale pěkně to vystihuje určitý ideál. Nu a pokud na obraze ještě k té výraznosti objevíme nějakou tu švestičku na koláči v podobě třeba špetky vtipu nebo špetky poezie, je prakticky vyhráno. Jednoduchý výrazný obraz s nápadem se totiž nenechá zatlačit do bezvýznamnosti, nestane se hříčkou zvrhlých choutek zdivočelého koberce nebo nějaké šílené tapety. Všechny útoky odrazí a nastolí v pokoji radostný mír. Z takového obýváku se vám ani nechce odejít!

Ale konec řečí, pojďme si udělat pokus! Zkusíme vzít hodně zaplněný a pramálo jednoduchý obraz a postupně si ho pěkně zjednodušíme, co nejvíc to půjde. Na konci bychom se měli přesvědčit, jestli je to pravda s tou jednoduchostí a jestli celý ten proces oprošťování zkoumanému obrazu opravdu prospěje. Obraz, který budeme zjednodušovat, je koláž, sestavená v počítači, a věřím, že se z ní bude dobře odebírat, odebírat a odebírat… .

.

Tato pokusná koláž byla vytvořena (nakupena) „okolo“ portrétu anglického krále Richarda III. Pan král je zde obklopen různými domalovanými keři a ptáky, v pozadí má zídku, vodní plochou a loď. Je tam toho dost a předpokládám, že budete souhlasit, když řeknu, že není nějak zvlášť jasné, proč tam všechen ten šubruňk je a o co vlastně na obraze přesně jde. Tož – ubírejme!

Ano, vidíte, že ubírání bylo docela razantní a hodně toho dřívějšího šubruňku zmizelo. Konkrétně ten keř vpravo od krále, ale zmizel taky ten malý domek a kůl či suchý strom vlevo nahoře. Odebráno bylo to nejzbytečnější a dá se říci, že teď už se v obrázku líp orientujeme ( a ti s lepším zrakem už odliší krále od křovisek). Celkově je obraz přehlednější, což však neznamená, že je hotovo a že už bychom neměli pokračovat dál v ozdravném osekávání. Takže pokračujeme!

Jó tak tady už se silně blížíme k cíli. Neurčitý keř vlevo od krále jsme zastřihli a stojan s dvěma ptáky jsme vyzmizíkovali. Na obraze máme už jen krále, zídku, moře a ještě tu loď. Zajímavé je, že přestože toho tolik ubylo, nám se tady cosi nově rýsuje : nějaká situace nebo dokonce snad – i když nejasný a divný – příběh. O čem by asi tak mohl být? Co se nám to na obraze vlastně odehrává? Král i s trůnem na pláži, opuštěný, bez služebnictva, dvorních dam a veškerého pohodlí, zato s korunou na hlavě???? Loďka se vzdaluje, (?) takže to vypadá, že král byl vysazen na ostrově! Je to vzpoura? Možná! Ale my se nenecháme rozptylovat osudem monarchy a pokračujeme k maximální jednoduchosti.

Tak a teď jsme zjevně TAM, na konci zjednodušování. Kromě krále, jehož bustu jsme zvětšili, a tím i divákovi přiblížili a zjednodušili, tu máme už jen pláž (dříve zídku), moře a konečně tu malou plachetnici. Tímto dalším osekáním jsme si snad o trochu víc osvětlili i příběh, který se zde odehrává. Hádanka však přetrvává: co se to proboha jako na tom ostrově děje? Kdo rád používá svou představivost a s radostí spřádá konspirační teorie, může si vymýšlet jak chce dlouho, kdo chce mít jasno, řekne si „je to ňáká ptákovina“ a má hotovo.

Pokud jde o to zjednodušování, je jasné, že srozumitelnosti obrazu (té vizuální ) prospělo, té srozumitelnosti (dějové) příběhu až tak moc ne, ale tak to holt chodí. Někde jsou jasná fakta, někde jen náznaky a šarády. Já jako možný problém vidím, že jsme možná neměli v poslední verzi zvětšovat Richardovu hlavu, možná bude až moc výrazný. Ale jinak stav obrazu je dobrý, zdá se mi, že by snad mohl osvěžit i nějaký ten neortodoxní obývák.

A ještě jedna poznámka: cítím, že není úplně spravedlivé posuzovat výsledek experimentu, který jsme vlastně úmyslně zmanipulovali, když jsme původní koláž přecpali zbytečnostmi až k nesnesení. Takhle zanesený obraz potom pochopitelně prokoukne, když se trochu pročistí. V jiných případech by to tak úplně přesvědčivé nemuselo být. Co třeba freska Benozzo Gozzoliho Průvod tří králů?